Padající hvězda

Venčila jsem v noci psa a viděla padat hvězdu. V listopadu…hvězdopadu:-)

V té jedné pikosekundě mi jelo hlavou tolik přání – „vyhrát“ HitHit, mít hojnost, žít v lásce, být radostná…honem honem, co si vybrat. ZDRAVÍ pro nás – to tam nakonec doplulo…vnímám, že ostatní se vždy dá nějak udělat.

Jsem unavená. HitHitová kampaň je sousto, které nevím, zda dokážu sežvejkat. Když mi Martina Chomátová radila „vem si k sobě někoho na pomoc“, tak sem to přešla s tím, že mám prostor to zvládnout sama.Nemám. Jedu v tom sama a je to mazec. Jako běžet maraton bez tréninku. Jako nosit těžkej šutr. Už se to i na tom mém zdraví projevuje. Hlava hoří, oči pálí, bolí mě záda a prdel od věčného sezení u pc, vymýšlení komu ještě, jak to ještě, co by se ještě hodilo…

Mám chuť to vzdát….skloubit to s rodinou, prací na Všímavkách, na Uhuru, s domácností, s životem…není jednoduché. Občas se v duchu zlobím na ty, kteří mě „do toho natlačili“…než mi dojde, že jsem se nechala já sama. Pro tu radost – jejich i mou.

Dneska to není veselej post…protože mi není veselo.Není to ani post k politování, protože je to „jen“ hithit…o nic životně důležitého nejde a navezla jsem se do toho sama. Je to jen takový výkřik do tmy…nebo spíš mlhy…A poděkování za to, že jsem viděla padat hvězdu a mohla si znovu a znovu uvědomit, co je pro mě v životě důležité – ZDRAVÍ
/foto půjčené od strýčka googla/