Meditace Probuď v sobě sebe

Taky nevíš, kdo vlastně doopravdy jsi? Ve své úplné čistotě?

Je to všude kolem nás. Probuď v sobě:

Bohyni – Milenku- Matku – Kněžku – Dračici – Podnikatelku – Umělkyni – Ženu – Tanečnici
Léčitelku – Hospodyňku

….a ač žádný z těchto programů neznevažuji, na mě už toho všeho bylo moc.
Hledala jsem a nenacházela.
Zkoušela jsem hledat Bohyni – ale sakra, jak to poznám, jestli jí opravdu jsem?
Co Milenka – už je to takhle dobrý?
Tanečnice – jasný, tak ještě k bohovské milence budu tančit.

A kdy tedy konečně UŽ to bude perfektní? Kdy se celé to vnímání sebe smé změní a bude se mi hodnotněji žít tak, jak to tvrdí programy? Koho ještě potřebuji probudit?

Potřebujeme probudit SEBE SAMU. V té nejčistší podobě. V té radosti a lásce. V prostotě a síle.

Reference

Mile mě překvapilo, že se mi dařilo během meditace Probuď v sobě sebe „vidět“ obrazy, což se mi jinak moc nedaří. Maruščin hlas, který uklidňoval i inspiroval k akci, byl velmi příjemným průvodcem. Její slova mi vykouzlila úsměv na tváři i spustila slzy vděčnosti a dojetí. Mám pocit, že jsem si během její meditace uměla dobře představit tu svou probuzenou opravdovou část a jak ji přijímám.

Martina Arnoštová Tanečnice a ladička outfitů

Maruška s tebou laskavě projde černou nocí, aby ti pomohla setkat se s částí sama sebe, která čeká na přijetí nebo na to být viděna - i to na začátek stačí. Hlas Marušky dodává klidu a zároveň odhodlání (podporu) pro to jít a zkoumat, a to s naprostou lehkostí, že vše je možné. Je to pohádková meditace. Přeji objevnou cestu :-).

Jana Pilmaierová Průvodkyně pro léčení duše

Jak jsem došla k této meditaci

Se všemi těmi poučkami jak v sobě hledat a probouzet tu či onu jsem propadala hlouběji do smutků, že mi to nejde.
Cítila sem se jak v kleštích, že teda sice probouzím milenku, ale ta bohyně stále pospává. O tanečních kreacích s výrazem dračice nemluvě…Bylo mi z toho fakt ouzko. Jako hodně…čím dál víc mi přišlo, že nikdy nebudu dokonalá, dokud nedosáhnu všechny tyhle mety a to na 100%.
Jede se na výkon – héééééj, tak zamakéééééj. Probuď všechny, Marie…hophophop…

Nezapadala jsem do žádné škatulky…nic v čem bych vynikala, nic v čem bych byla nejlepší. A tak bylo ještě hůř.

Nějak mi ušlo, že přes všechny poučky jak dosáhnout toho a toho a být taková a taková mi utíká ta úplná podstata – utíkám a usínám JÁ.
JÁ ve své prostotě, v tom kdo opravdu jsem. Nedokonalá milenka s náznakem bohyně, občas umělkyně, zřídka dračice…matka ve výcviku (očividně celoživotním), líná hospodyňka…

A tak jsem začala probouzet SEBE. Tak, jak jsem. Přijímat se se svými nedostatky. Odhazovat masky a žít SEBE bez všech těch žen, které by ve mě měly podle všeho dřímat. OBROVSKY SE MI ULEVILO.

Ano, tady je ta podstata. Ten začátek a konec všeho hledání a probouzení.
Probudit sebe a víc nic. Zůstat v důvěře, že o vše ostatní je postaráno.
Zatančit si, když to cítím. Být takovou milenkou, jakou zrovna TEĎ A TADY dovedu. Cítit se bohyní i v džínách, když na to přijde…
Tam vnímám podstatu té cesty, aby jednomu bylo dobře…UVNITŘ SEBE.