Probuď v sobě…sebe

28. 12. 2020

Je to všude kolem nás. Probuď v sobě:

Bohyni……………..Milenku……………..Matku……………..Kněžku……………..Dračici
Podnikatelku……………..Umělkyni……………..Ženu……………..Tanečnici
Léčitelku……………..Hospodyňku

….a ač žádný z těchto programů neznevažuji, na mě už toho všeho bylo moc.
Hledala jsem a nenacházela.
Zkoušela jsem hledat Bohyni – ale sakra, jak to poznám, jestli jí vopravdu jsem?
Co Milenka – už je to takhle dobrý?
Tanečnice – jasný, tak ještě k bohovské milence budu tančit.

A KDY TEDA KONEČNE UŽ TO BUDE PERFEKTNÍ? KDY SE CELÉ TO VNÍMÁNÍ SEBE SAMÉ ZMĚNÍ A BUDE SE MI HODNOTNĚJI ŽÍT TAK, JAK TO TVRDÍ V TĚCH KURZECH? KOHO JEŠTĚ POTŘEBUJI PROBUDIT?

Protože se všemi těmi poučkami jak v sobě hledat a probouzet tu či onu jsem propadala hlouběji do smutků, že mi to nejde. (hej, jen aby bylo jasno – to už fakt bylo dřív..jakože třeba 3 roky zpět). Cejtila sem se jak v kleštích, že teda sice probouzím milenku, ale ta bohyně stále pospává. O tanečních kreacích s výrazem dračice nemluvě…Bylo mi z toho fakt ouzko. Jako hodně…čím dál víc mi přišlo, že nikdy nebudu dokonalá, dokud nedosáhnu všechny tyhle mety a to na 100%. Jede se na výkon – héééééj, tak zamakéééééj. Probuď všechny, Marie…hophophop…

Nezapadala jsem do žádné škatulky…nic v čem bych vynikala, nic v čem bych byla nejlepší. A tak bylo ještě hůř.

Nějak mi ušlo, že přes všechny poučky jak dosáhnout toho a toho a být taková a taková mi utíká ta úplná podstata – utíkám a usínám JÁ.
JÁ ve své prostotě, v tom kdo opravdu jsem. Nedokonalá milenka s náznakem bohyně, občas umělkyně, zřídka dračice…matka ve výcviku (očividně celoživotním), líná hospodyňka…

A tak jsem začala probouzet SEBE. Tak, jak jsem. Přijímat se se svými nedostatky. Odhazovat masky a žít SEBE bez všech těch žen, které by ve mě měly podle všeho dřímat. OBROVSKY SE MI ULEVILO.

Ano, tady je ta podstata. Ten začátek a konec všeho hledání a probouzení.
Probudit sebe a víc nic. Zůstat v důvěře, že o vše ostatní je postaráno.
Zatančit si, když to cítím. Být takovou milenkou, jakou zrovna TEĎ A TADY dovedu. Cítit se bohyní i v džínách, když na to přijde…Tam já vnímám podstatu té cesty, aby jednomu bylo dobře…UVNITŘ SEBE.