Tam, kde se Liškám dává dobrou noc

5. 5. 2021
Jsou tu maminky dcer, které už jsou v pubertě/za pubertou/dospělé?
Jak jste se vyrovnávaly s jejich odloučením?

Když mi bylo 24 let, porodila jsem dceru. Pamatuji si, jak sem v šestinedělí stála u našeho srubu v osadě Lada, kde jsme tenkrát bydleli a brečela jsem, protože sem měla pocit, že můj život skončil.
A ono to tak opravdu bylo.

Jenže začal úplně jiný, bohatší, víc naplněný láskou… A taky strachy a starostmi.
Začal můj život mámy.
Má dcera mě toho tolik moc naučila. Díky ní jsem lepším člověkem, protože mi pokaždé zrcadlí mé neduhy…umí mě obrovský nasrat, vytočit… Ale i rozesmát a rozněžnit.

Teď mi bude 38 a naše Liška už je ve věku, kdy si v podstatě žije svůj život…potřebuje nás jen na jídlo, pití, kapesné…ale taky ujištění, že tu pro ni jsme a kryjeme jí záda…
A je to tak v pořádku. Vím to. Ale co si budeme povídat, ku*evsky to někdy bolí.

O víkendu ke mě přišla tahle písnička, která mě totálně rozložila – aniž bych o to jakkoliv stála. A tak ji sdílím dál, i s těma emocema, co za tím jsou…