Učinit rozhodnutí

A potom třeba takový výběr sladkosti na benzínce – to dokáže např. mou dceru zasekat na dobrou desetiminutovku, která navíc často končí pláčem. Já zase dost exceluji při rozhodování se ve výběru jídla…v 90% to dopadá tak, že „přeberu“ a sním jídlo manželovi a jemu dám to své:-)) (on už to naštěstí zná, takže výběr mého jídla kontroluje a kdyby mu to hodně nesedlo, zasáhne).

To jsou takové každodenní rozhodovací tréninkOFFky:-)

NO JO, ale co ta svatba? To tam jako nebudu? Kdo to odzpívá? To se přece nedělá, že se na svatbu nejezdí, ne? Nebo jak teda? (jako, že by si bez mé přítomnosti neřekli Ano sem si nemyslela zase…tak daleko ještě nejsem, ale takové to „co tomu řeknou lidi“ se mi hlavou motalo).

Srdce a rozum (nebo to bylo Ego?) sehrály velkou hru…osud mi seslal pár znamení, takové to co „prostě nevymyslíš“ a  – Vyhrálo srdce, i když to bolelo.

Pak přijde den Dé, odjezd na akci Á…a já stojím uprostřed kuchyně a pláču, protože se bojím jak to celé zvládnu. Jestli to vůbec ustojím. Jestli tam nepadnu na hubu, jestli sem se rozhodla dobře – tak já to prostě vzdám, vždyť o nic nejde a pojedu na svatbu. Super plán:-)

…a najednou mě dvě silné paže chytí, protřepou (protřepat,nemíchat:-))) a oči zvednou. Vidím v nich sebe. To odhodlání, tu odvahu. Tu touhu poznání – a majitel těch paží mi pak ještě jen tak mimochodem oznámí, jak je na mě hrdý, že dělám to co dělám..a tak jsem odjela a nelituji…