Umět šumět
...a taky přijmout chybu
Ke svým 40-tým narozeninám jsem od kamarádky dostala 4 šumivé koule do vany.
Jednu jsem použila tuto neděli…
Seděla jsem ve vaně, úplně vypnuté myšlenky a jen pozorovala, jak si koule v klidu šumí…až úplně vyšuměla.
Ale nezmizela, jen se přeměnila na vůni a barvu ve vodě.
Přišlo mi to jako krásná paralela se smrtí. A nebo s životem – teď přesně nevím.
Nicméně, ještě v té vaně vznikla nová píseň a protože mě nadchla, rovnou sme ji doma nahráli.
Píseň jsem nahrála na youtube, posdílela na sítích, rozeslala newsletter a „sbírala shlédnutí a lajky“.
Naučit se veřejně přijmout svou chybu není snadné...
A pak, když opadlo to prvotní nadšení – a já se zastavila a zpomalila, pustila jsem si píseň v klidu znovu.
A zjistila, jak moc je to falešný. Jejdamane…ale už je to ve světě, píseň má přes 1000 shlédnutí…co s tím teď.
Hlava mi říkala – nech to být, máš tam lajky, shlédnutí – přece o to nepřijdeš.
Dostala jsem lekci nelpění na „ohodnocení“ zvenku. A dala si pro sebe to nejlepší, co jsem ve svých očích mohla. Přiznala sem chybu a píseň přezpívala, aby byla co nejvíc nejlepší. Protože si to zaslouží. Ona, já i vy všichni, kteří mé písně posloucháte.
Upřímně – nebylo to pro mě jednoduché.
Za á propíchnout v sobě sama to, že jsem něco udělala „napůl“, blbě nebo jakkoliv to kdo chce nazvat.
Za bé přijít o ty shlédnutí a lajky a tak (jenže doprkýnka, co to v tomhle světě vlastně znamená?????).
Za cé říct to nahlas, ven…neschovat se s tím a dát vědět, jak to doopravdy je.
Propíchnutí chyby mi nakonec udělalo moc dobře
Co mi na celé této události přišlo super bylo uvědomění, že svou tvorbu dělám primárně pro sebe.
Pro svou radost a dobrý pocit. A když to tak mám já, můžu to teprve posílat dál.
A tak, i když to pro mne nebylo na začátku jednoduché – přijmout své pochybení, svou nedokonalost – v konečném důsledku se mi obrovsky ulevilo.
A tak díky, živote, za další lekci:)
A ty si, milý čtenáři, teď hezky vyšum, jo:-)