Jsi jedinečná bytost

Byla jsem  na pouti. Na Pouti Propojení se sebou sama, s přírodou a taky s dalšími 15ti ženami. Jela jsem tam jako host KashaKo a Nikol z Vědomé kuchyně.  No prostě Kozákovské ženy🙂 Chvíli jsem si přišla prima, ale pak jsem se začala porovnávat. Tahle taky super zpívá, tahle zase nádherně cvičí jógu. A tamta? Tamta nádherně mluví o všem…

Ačkoliv mám velmi dobře nacvičenou roli pozorovatele, ačkoliv dlouhou dobu trénuji nesrovnávání se (Všímavky „Nesrovánej se“ a „Neanalyzuj, nekomentuj, nepřemýšlej“), tady mě to zasáhlo tak nějak hlouběji. Šlo to až na do morku kostí. UF.

Nevěděla jsem co se děje, koukala jsem „shora“  na to, jak se najednou trápím a jak má nálada klesá čím dál víc. Při závěrečném sdílení jsem ani nemohla mluvit. Tak moc mě to bolelo. A pak přišel velký pláč. Seděla jsem před kaplí Sv. Anny na Vyskeři (mmch velmi doporučuji, krásné a silné místo) a přišly slzy. Najednou šla ven velká bolest, né jen má…jako bych plakala za všechny přítomné…i nepřítomné.

Jako bych tím pláčem chtěla ukončit tohle „trápení“, kdy se srovnáváme jedna s druhou, kdy porovnáváme úspěchy a neúspěchy…Chvíli jsem asi i křičela…A pak byla zbytek dne velmi unavená. 

Pár dní na to přišla píseň. Píseň, která mluví za vše. Píseň, kterou si chci ve svém srdci uchovat jako mantru. Píseň, při které mám stále ještě husí kůži. 

A tak Ti ji posílám. Dřív, než ji nahraju lépe…posílám ji tak jedinečnou, jak v ten večer vznikla. Protože cítím, že má velkou sílu…Protože vím, že každá bytost na týhle planetě je jedinečná tak jak je. A že čím dřív nám to dojde, čím dřív to začneme žít…tím dřív nám bude veseleji a radostněji v životě.

Jsi jedinečná bytost…teď už to víš, viď?:-)

Marie