Štěstí je volba
Text níže jsem napsala před dvěma lety. Ani jsem netušila, kam se posunu. Jsem fakt vděčná za to kudy kráčím a jak. Když se ohlédnu, vidím, co jsem dokázala. CD, Všímavky, inspirovala jsem už tolik lidí svým příběhem. A to jen díky tomu, že jsem se kdysi rozhodla, že BUDU ŠŤASTÁ.
Štěstí je volba
ano, je to tak. Proto mne v posledních dnech můžete potkat s úsměvem na tváři. Proto i když pláču, tak se raduju. Proto se nehroutím z toho, že zase nemáme
čím zaplatit složenky a do toho přijde nedoplatek. Proto se nenecháme rozhodit negací v okolí. Protože jsem si zvolila.
ALE cesta k tomuto byla opravdu dlouhá, klikatá, se spustou uzavírek a objížděk. Kolikrát sem vyčerpáním padla na hubu. Tolik úzkosti, deprese, strachu, nejistoty v životě kolik sem dostala já bych nepřála nikomu. Na venek to nebylo vidět, ale uvnitř sem byla rozbitá na tisíc kousků. Moje sebevědomí sem sbírala dlouhá léta.
Hledala jsem se všude kolem. Čekala jsem, až mi mé štěstí přinese zájem mužů, obdiv okolí, láska od ostatních…vyčítala jsem, záviděla, užírala se. Plakala bezmocí, únavou. Dny plynuly, antidepresiva už nezabírala, děti mi překážely, manželství taky. Věděla sem, že všechno musím změnit, utéct…a najít konečně tu lásku, která mne udělá šťastnou. A že doma to nenajdu.
A tak jsem utíkala. Alkohol na antidepresiva, mejdany, cigára, víkendy mimo domov…a lásku jsem co? Nenašla. Byla to taková hra na štěstí. Večer pecka, ráno bolehlav a kocovina.
Naštěstí jsou děti úžasní učitelé. A tak, když se náhodou podařilo, že jsem byla doma přítomna i duchem, mohla jsem se skrze ně učit. Ukazovaly mi naprosto dokonale všechny mé chyby. Odráželi jako to nejčistější zrdaclo každou pochybnost, špatnou vlastnost, bolest schovanou uvnitř, strach.
A tak jsem se naučila přijmout tyto odrazy a pomalu je vymazávat z mého života. Šlo to pomalu, ale já se rozhodla, že budu trpělivá. Že už přestanu koukat kolem sebe, jak na mě to okolí vlastně pohlíží. Přestala jsem hledat venku, utíkat. Poctivou prací oloupávám ty prohnilé slupky, které na sobě mám. Je to dřina, někdy bývám unavená, ale šťastná – protože cítím, že tahle cesta je opravdu ta správná.
Štěstí je volba, a já se rozhodla…
A velké díky patří mému muži, že to se mnou nevzdal a vydržel mé útěky. Mé mamince a sestře, že vždy stály při mě, i když si myslely své:-)
Mým dětem, že mi ukázaly kdo vlastně jsem. Mým drahým přátelům, kteří ve mě nikdy nepřestali vidět tu pravou Marii i ve chvílích, kdy
já stála v mlze. Čím dál víc vnímám jak jsem dobrý člověk. Protože kdyby ne, neměla bych kolem sebe tak nádherné lidi jako mám. Jak se totiž říká – co dávám, to přitahuji.
Děkuji.