Čím jsem si to zasloužila????
Nahrávám Hovory o ničem – protože Nic je Vším. (Mimochodem, to úžasné „NIC JE VŠÍM“ jsem si půjčila z písně od Fousáče…poslechni.
Před posledním dílem, který jsem nahrávala s Katarinou Vlkovou o egu, lásce, darech a vztazích (a který je super, pustit si ho můžeš TADY) mi Katarinka (která má svůj vlastní youtube kanál, dlouho moderovala Příznaky Transformace a má spoustu zkušeností) ukazovala, na jaký mikrofon nahrává ona, aby to mělo pěkný ostrý zvuk a tím se pozvedla kvalita videa…
Po rozhovoru mi dala ještě pár rad (jupí, díky za ně) a rozloučily jsme se.
Pár minut na to mi ještě přišla zpráva, že doufá, že budu ve středu dopoledne doma. Že mi posílají s jejím mužem Palim malý dáreček v podobě mikrofonu.
Chvíli jsem na tu zprávu koukala a už jsem skoro měla rozepsanou odpověď „ČÍM JSEM SI TO ZASLOUŽILA?“.
Ale pak jsem se zastavila a napsala jen „Ježíš marja, ech…co na to říct? DĚKUJU…“
Ani jsem se už moc nepozastavila nad tím, že dostanu dárek. JEN TAK. Bez zasloužení. Pro radost. Pro posun.
Dávám a dostávám. A je to tak v pořádku. A i kdybych třeba nedávala a jen chvíli dostávala – i to je v pořádku.
Nemusím si nic ničím zasluhovat.
Ach ta pradávná "zaklínadla"
„Když budeš dopoledne hodná, po obědě dostaneš zmrzlinku“…řekla mi v létě před 35 lety babička.
A tak sedím celé dopoledne u stolu a ani nedutám, místo abych řádila na dvorku v plechové vaně plné vody. Jenže co kdybych špatně stříkla a babička by se rozlobila? Pak bych si nezasloužila tu zmrzlinku. A tak pro jistotu nedělám žádnou ze svých radostí a ještě co půl hodiny chodím za babičkou, zda nepotřebuje s něčím pomoct. Abych si to pojistila.
Zmrzlinka se koná a ve mě zůstává ten vzorec – abys něco dostala, musíš být hodná holčička, která nedělá chyby a která všude pomáhá. Jova…a už se vezem.
NE, milí moji, NE. NEMUSÍME si nic zasloužit. Žádný dárek ani velký dar.
Opravdu to může přijít JEN TAK
Taky mi trvalo, než jsem na to přišla.
Ale protože jsem před nějakou dobou přijala svůj osbní dar – dar v podobě písní a vyprávění mého příběhu – a ten dávám dál tak vidím, jak to může být krásné.
Darovat jen tak. Někomu, kdo si o to třeba neřekne. Kdo to nečeká…kdo pro to (nedejbože:-)) ani nic neudělá.
Občas někomu „jen tak“ věnuji cdčko/Všímavky/konzultaci… Protože to tak příjde. Takovej impulz – udělej to, tak dělám.
A když se ke mě dostávají zpětné vazby, když příjdete pro obejmutí na koncertě a v očích máte slzy vděku…to jsou zase zprávy a dary pro mne.
Navíc s takovým tím pocitem, že to nemusím pokaždé vrátit nebo že jsem špatná, protože já tomu dotyčnému nic nedala.
UF, to je taková paráda a úleva…
Jdi tomu naproti
Proto – obdaruj dneska někoho. Hezkým slovem, malým dárkem nebo velkým darem. JEN TAK. A řekni mu, že je to proto, ŽE JE.
Ne pro to, že je takový a takový…ale prostě proto, ŽE JE.
A já moc děkuju Katarině a Palimu za tuhle školu přijímání, kterou jsem si mohla opět projít.
A taky mým přátelům, od kterých se mi dostává darů v nádherných podobách hmotných i nehmotných.
Jsem vděčná za to, že vás mám a taky za to, že jsem si konečně dovolila přijímat vaše dary.
Protože tak nějak uvnitř cítím, že když přijímám dary, přijímám i sebe.